Nový Zéland V. – Hobitín

By 12:36 , ,

Ahoj, jsem tu s dalším novozélandským článkem, protože jsou u Vás hodně oblíbené. Dneska si budeme povídat o výletě do Hobitína, o kterém si myslím, že by měl mít vlastní článek, protože to bylo úplně... nejvíc nejlepší!


Výběr výletu – cena, cesta,...

Ono to možná zní divně, výběr výletu, Hobitín je přeci jen jeden... A to je právě kámen úrazu. Kde jaká cestovka si na tom chce namastit kapsu, takže se předhánějí v ceně/pohodlí/rychlosti/whatever. Nám trvalo vybrat správnou cestovku dva dny, nakonec jsme se rozhodli pro kombinaci autobusů InterCity (doporučuju, nejlevnější!) a samotného Hobitína, vyšlo to celkově nejlevněji a zároveň celkem rychle (nechtěla jsem jet autem). Cena tedy byla nějakých 160 NZD za jednoho (jop, pořád je to pálka).

A jak to probíhalo?

Tříhodinová cesta přes Hamilton proběhla úplně v pohodě. Do Matamata, což je vesnice nejblíže Hobitínu, jsme dorazili asi v 11 a měli jsme asi 20 minut volno, než měl přijet autobus vyslaný z Hobitína. Volno jsme využili na ztrestání oběda a koupení dalšího v McDonalds (ve fastfoodech jsme tam jedli často, bylo toho hodně a levné... holt studentský způsob cestování). Když přijel autobus, mile mě překvapilo, že řidič byla žena (to jsem v ČR ještě neviděla). S vtipným komentářem o okolní krajině a úvodními střípky z historie Hobitína jsme se dokodrcali až k Shire's Rest Café. Toto místo je sběrným parkovištěm pro všechny auta, do areálu Hobitína mohou jen jejich vlastní autobusy (aby se jim to tam nemotalo), zároveň jsou tu poslední záchodky a suvenýry.
Náš autobus se tímto místem nijak nevzrušoval a poklidně vjel do velké brány, přímo mezi ovce! A dál už snad nechám mluvit jen fotky a maximálně přidám nějaké zajímavosti :)



Hobitín z důvodu utajení vznikal na soukromé ovčí farmě, která do teď funguje a její produkty se dají koupit v Shire's Rest.






Příjezdová cesta k Hobitínu se musela postavit, ale producenti to nechtěli svěřovat žádné firmě. Domluvili se tedy s vládou Nového Zélandu a ti povolali vojsko. Povolaní vojáci pak za odměnu mohli hrát skřety v některých scénách.

Každá nora je něčím specifická a odlišuje se od ostatních. V Hobitíně najdete mnoho různých nor, které patřily různým "povoláním", např. pekař, zahradník nebo včelař.






Tajemství velikosti hobitů a lidí spočívá ve dvojí velikosti nor. Jedny mají 60 palců a druhé 90. Hobiti tak byli vždy točeni u velkých nor a lidi u malých. Jediný člověk, který to porušil, byl Gandalf, a toho upravili v postprodukci.


Med v Hobitíně je pravý, protože bez konzervantů stejně vydrží několik tisíc let.





Sýr a pečivo jsou ze speciální směsi betonu.




Zahrádka funguje, denně se o ni stará několik zahradníků. Vše co se vypěstuje, se spotřebuje v Zeleném Drakovi.



Dno pytle je jako jediná nora vybudovaná celá, i s místnostmi, ale je nevybavená, interiéry byly ve Wellingtonu. Důvodem vybudování celého bydlení bylo snažší čištění oken.





Interiéry Dna Pytle si Peter Jackson natolik zamiloval, že  si je převezl domů.




Hobitín se měl původně bourat ihned po natočení úvodní trilogie. Než ale stihli začít, domluvili se na trilogii Hobit a tak Hobitín zůstal.





Závěrečná scéna, kdy se Sám vrací domů a ze dveří vybíhá jeho dcera, za kterou vychází Samova manželka s miminkem, se točila jako poslední. Představitel Sama, Sean Astin, v tu dobu měl správně starou dcerku, a tak ji oblékli jako hobitě, okolo se postavil štáb, začalo se točit a pak jí vypustili na tatínka. Její radost tak není hraná, ale opravdová.


Lyšejník na norách a plotech tam nevyrostl sám, ale byl uměle vyroben z cementu, barvy, vajec atd. (asi tajný recept :D).



Jedna z nor a celý Zelený drak mají speciální doškovou střechu, kterou vyráběl specialista povolaný až z Velké Británie.



Pivo i cider, který dostanete v Zeleném drakovi, jsou vyráběny přímo pro Hobitín.




Mlýn u Zeleného draka skutečně dokáže mlít.


Možná si říkáte, co je sakra ten Zelený drak a kde se tam vzal, vždyť v Pánovi prstenů určitě není. Je to ale chyba, i v LOTRovi už je, vidí  ho Frodo hořet.




Tenhle výlet byl asi tím nejlepším a nejsilnějším zážitkem z toho, co jsem na Zélandu podnikla. Jsem velký LOTR fanda  a tohle bylo jako výlet do ráje. Jackson si potrpěl na tisíce různých malých detailů, které dělají celou vesničku mnohem uvěřitelnější. Prostě jen čekáte, kdy se na Vás vyřítí hobiti, co jim lezete do bytu. Z postcrosserského hlediska bylo super to, že měli vlastní známky s norou a nádherné pohledy, na které jsem dostala i razítko! :)
No a aby to bylo ještě zajímavější, připravila jsem si pro Vás i krátké video, které jsem v Hobitíně natočila. Doufám, že se Vám bude líbit, je to totiž má prvotina :) Na Facebooku jste se ovšem shodli, že by se Vám asi videa líbila, takže se zkusím polepšit!


S články ze Zélandu ještě nekončíme, ještě jich tu pro Vás pár mám, doufám, že vás baví :)
Hezký zbytek úterý přeje

You Might Also Like

0 komentářů