Nový Zéland II. - Všechno je obráceně!

By 9:00 , ,

Auta, lidi, počasí, kohoutky, spaní. Všechno je obráceně. A nebo jinak. Autistova smrt. 
Ne, dělám si legraci, zas tak hrozné to není, ale pojďme si to probrat popořadě :)

Nejhorší, nejstrašnější a vůbec nejtěžší na zvyknutí byl časový posun. Aktuálně je tady +10 hodin, takže kromě toho, že vám tohle píšu v budoucnosti, tak se mi zcela převrátil denní rytmus. Sám let byl celkem v pohodě, snažili se nám udržet tmu, aby jsme mohli spát, atd., ale pak jsme najednou přiletěli do Melbourne a byl večer. Hodně pozdě večer, letadlo do Aucklandu odlétalo myslím v 1 ráno, spolu s dalším časovým posunem jsme do Aucklandu přiletěli v pět ráno. Byla ještě tma a my byli strašně unavení, všechno nám říkalo, že máme jít spát. Vydrželi jsme asi do čtyř odpoledne, pak jsme vytuhli jak dva kameny. Tohle se opakovalo ještě párkrát, vrcholem všeho byla sobotní noc, kterou jsem celou pročuměla. Do stropu, do mobilu, do knihy, na Honzu, cokoli... Ale spát mi hrubě nešlo. Ani prášky nezabraly... Tudíž se moc těším na návrat, protože 2 dny po příjezdu jedu s kamarády na vodu, takže si budu muset zvykat ještě tam... No, alespoň vydržím večer dýl u ohně :D

Druhá, hodně podstatná změna, byl směr silničního provozu. Jezdí se tu totiž vlevo a i chodci všude chodí vlevo. Překvapivě je to neuvěřitelný nezvyk, člověk si ani neuvědomí, kam kouká první při přecházení silnice (no tady samozřejmě na špatnou stranu, takže jsme párkrát na těsno uskakovali autům a autobusům) nebo co dělá podvědomě v autě. Díky různým výletům dál od Aucklandu jsme si mohli půjčit auto a tak jsem si řízení vlevo mohla sama vyzkoušet. Sranda byla, že to byla rovnou dvojitá změna, protože půjčené auto byl automat (manuály tady snad ani nepůjčují). Naštěstí se mi nepovedl žádný extra kiks kromě občasného stírání místo blikání :D takže nic speciálního. Moc se mi na novozélandských silnicích líbilo, že v každé prudší zatáčce píšou na cedulích, jakou rychlostí doporučují do té zatáčky vjet. Fakt to fungovalo!
Ještě k silnicím, když jsme zkoumali pravidla, překvapilo nás, že mimo město, kde se jezdí obligátní 50 km/h, se může jet jen 100 km/h. Pochopili jsme to nedávno, když jsme vyjeli na sever. Jakmile jsme vyjeli cca 100 km za Auckland, dálnice se změnila v obyčejnou okrsku, která se točila a točila úplně neuvěřitelným způsobem. Nahoře na severu se nám dařilo jet 50 kilometrů i hodinu a kus, tak moc byla ta cesta náročná.


No a co ten zbytek věcí obráceně? Kromě drobných denních problémů s kohoutky, splachovadly na toaletách a vyhýbání se s ostatními je tu ještě jedna věc hodně obráceně. Lidé. Všichni jsou milí, usměvaví, schopní okamžitě pomoct někomu, kdo to potřebuje, včetně nás, ztracených turistů. Nejsou přátělští tím ostravným způsobem jako třeba Egypťani, vůbec ne, spíš hodně nenuceně, ale za to pořádně. Ať už paní, kterou jsme poprosili o pomoc s autobusy a ona nevěděla, tak vytáhla mobil a v klidu zagooglila, strávila s námi asi čtvrt hodiny a pak se s námi loučila jako s největšími kamarády, nebo pán, který se s námi jen tak zakecal v McDonalds při čekání na objednávku. Oproti Čechům je to jako nebe a dudy. 

Tímhle končí můj dnešní příspěvek, ale nebojte, další příjde už brzy!
Užívejte léto <3


You Might Also Like

0 komentářů