Nový Zéland I. - Cesta

By 16:00 , ,

Ahoj!
Jak už jste si možná na Facebooku přečetli, jsem už pár dní na Novém Zélandu, a protože mi to přijde jako hodně moc zajímavé téma, rozhodla jsem se pro jakousi formu deníku. Aby to ošem bylo více "edukativní", pokusím se připojit i svoje postřehy a tipy pro vás :)

Jak postupovat před letem aneb rezervace, check in atp.

Letenky si můžete buď zarezervovat na stránkách k tomu určených, jako je letuska.cz nebo pelikan.cz, nebo přímo na stránkách jednotlivých leteckých společností, tam je ale nevýhoda toho, že musíte letět jen do destinace, kam daná společnost létá. Let vybírejte tak, aby jste měli na transferech alespoň hodinu času (více je lepší, ale zase ne víc jak 4-5 hodin, to tam vystojíte důlek). S cestovkou neporadím, tak už několik lt necestuji ani já, ani moje rodina.
Po tom, co letenku zarezervujete a zaplatíte, je důležité udělat její check in (odbavení). Většina aerolinek nabízí check in online, který je nejjednodušší, nejrychlejší a nejpohodlnější (ale pozor, funguje většinou nejdříve 24 hodin před odletem). Stačí jen na stránkách společnosti zadat váš rezervační kód (najdete v dokumentech k rezervaci) a pak už postupovat podle pokynů. Většinou chtějí ještě doplnit údaje z pasu, pak třeba jestli nemáte speciální stravovací přání (aka vegan nebo tak něco) a můžete si ještě zvolit místo v letadle. Obecně se říká, že u nouzových východů je více místa na nohy a že vzadu je větší šance na přežití třeba :D
Na letišti si pak už jen odbavíte zavazadla (díky tomu, že máte check in nemusíte jako trubky stát frontu), můžete si nechat znovu vytisknout boarding pass (tohle potřebujete, aby vás pustili do letadla) a pak už jen míříte na pasovou kontrolu, do gatu a do letadla. Easy.
Pokud musíte přesedat, stačí se při výstupu z letadla chytit cedulek "transfer" nebo "connecting flight" a jít po nich, dovedou vás znovu k bezpečnostní kontrole a znovu ke gate.

Tipy a triky na letiště a do letadla

Dávejte si pozor, co máte v příručním zavazadle - doporučuji si přečíst pravidla.
Vezměte si sebou jelení lůj nebo něco podobného (ano, i chlapi), nebo skončíte jako vysušená kostřička.
Oblečte se pohodlně a teple, v letadlech nebývá teplo, a i když vám dají dečku, může vám třeba celou dobu táhnout na záda. A to nechcete.
S tím souvisí i boty a ponožky - pokud letíte dlouho, vezmetě si snadno sundatelné boty a místo nich navlékněte teplé ponožky :D 
Nebojte se zeptat, jak letištního personálu, tak letušek a letušáků. Jsou za to placení.
Nedělejte vtipy u bezpečnostní kontroly, nemusí se to vyplatit.
Neberte si s sebou jídlo, je to zbytečné, a možná by vám ho i vyhodili (třeba na Zélandu určitě, sem se to vozit nesmí).
Doklady mějte při pohybu na letišti stále u sebe, stejně tak boarding pasy, mě se vyplatilo je mít v oddělené taštičce a tu jsem prostě držela pořád v ruce.

No a jak to tedy bylo?

Přiznám se, že jsem k tomu přišla jak slepej k houslím. Honzy tatínek je často vysílán na pracovní cesty do zahraničí, kde pracuje na různých projektech, které mohou trvat třeba i rok, dva (samozřejmě se občas vrací domů). No a letos se zatoulal na Zéland. Věděla jsem o tom, ale nějak jsem se o to nezajímala, bylo to pro mě příliš vzdálené a nedostupné. No a pak najednou Honza přišel s tím, že nás tatínek pozval na jeden jeho pracovní cyklus, že by jsme jeli s ním. A ubytování že by zajistil on ve svém bytě v Aucklandu. No, to se přímo neodmítá, že jo, takže po dlouhé domluvě s rodiči, která spočívala zejména ve financování letenky, protože si to jako student úplně nemohu dovolit, jsem zarezervovali zpáteční letenku Praha - Auckland a bylo to! Dobrodružství mělo začít!
Když jsme přijeli na Ruzyni (ehm, pardon, vlastně letiště Václava Havla), byla jsem jak na trní. Měla jsem poprvé letět A380, největším dopravním letadlem všech dob! A dokonce dvakrát!


Letěli jsme totiž z Emirates do Dubaje (6 hodin) a pak s Qantas do Melbourne (13 hodin) a z Melbourne do Aucklandu (3 hodiny). Zároveň je pro mě létání trochu adrenalin, jelikož se na každý let připravuji sledováním Leteckých katastrof (ono je to fakt moc zajímavé, prostě to člověka láká, jenže pak každé zakodrcání považuje za smrtelné nebezpečí, naštěstí turbulence byly jednou a to nad Tichým oceánem, kde je to prý úplně normální). Díky online check inu jsme nečekali v žádné frontě, jen jsme odevzdali kufry, třikrát jsme se ujistili, že s námi poletí až do Aucklandu (při dvou transferech mi přišlo, že nebezpečí ztracení je příliš velké) a šli jsme na pasovou kontrolu. Měli jsme stále ještě hodinu a půl do odletu letadla, kterou jsem původně myslela, že zabijeme očumováním a nakupováním v bezcelní zóně. Nestalo se tak, zejména díky nezajímavosti sortimentu. Pobavilo nás, že mezi prstem B a C je krátká replika Karlova mostu i se dvěma sochami, krásně provedené i se všemi omšelinami a lišejníky. Tak jsme se tak kopali do zadku, až nám změnili čas zavření gatu, takže jsme byli rádi, že jsme se tam dostali. U bezpečnostní kontroly jsem zažila první chvíli neklidu, protože Honza měl "nějaký" problém a museli ho ještě speciálně kontrolovat. V gate jsem také poprvé viděla to, čím poletíme... Téměř 25 metrů vysoký A380, s rozpětím skoro 80 metrů, tam stál, připravený pro nás. Na každou palubu vedl jeden "chobot" a na nástup čekalo fakt hodně lidí. Vše ale proběhlo v pořádku a my ve správný čas odlétali. Seděli jsme až v posledním oddělení, u ocasu, byl tam klídek, až na pár občas vřískajících dětí (ale kdo by se na ně zlobil). Komfort na palubě mě vělmi mile překvapil (a to pokračovalo i po přestupu v Dubaji a Melbourne), spoustu jídla (fakt skvělé!), pití, každé sedadlo mělo vlastní dotykovou obrazovku, kde se daly sledovat filmy, poslouchat hudba, číst zprávy nebo noviny, koukat z kamer (na ocase, na břiše a nad kabitou pilota) nebo hrát různé hry, zároveň každý dostal deku (na poslední let jsme dostali i ponožky a spací masku), polštář a sluchátka. Prostě WOW.




Jediný problém s letem představovalo spaní a moje rýma. Mám totiž drobný problém - v letadle usnu jen když je moje energie vážně na nule. Tudíž ten 13 hodinový let třeba Honza skoro celý prospal, kdežto já shlédla několik filmů, snědla asi tři čokoládové tyčinky a další ňamky, snažila se strčit si nohy až za krk, aby mi bylo pohodlně, a tak dále. Pořád to ale bylo snesitelné a let jsem si užila. S rýmou to bylo o dost horší. Jak totiž možná víte, při rýmě se ucpe Eustachova trubice, díky které můžeme vyrovnávat tlak ve své hlavě s okolním prostředím. No, což v letadle je docela důležitá věc. Hodně jsem se toho bála, protože je plošně doporučováno s rýmou nelétat (tak určitěěě, a zaplatíme to celý znova ne?). Naštěstí to bylo celkem v pohodě, jen jsem celé klesání musela smrkat, kašlat, zívat, žvýkat a dělat další opičárny. Vždy ve 3000 metrech už to dosáhlo pomyslného nesnesitelného vrcholu, kdy jsem myslela, že mi praskne hlava, pak najednou lupanec, že mi málem upadly uši, a bylo to zase celkem ok.
No, a tak jsme v 5 ráno o dva dny později přistáli v Aucklandu i s oběma našimi kufry!
Pokračování příště :)
Hezký pátek přeje



You Might Also Like

2 komentářů

  1. Zéland, to je můj sen! Na dobu v řádu měsíců.. Ale taktéž jsem student, takže jen tak se asi nepodívám :( Každopádně se těším na další články :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, aby se ti to jednou povedlo, protože je to vážně pecka! A děkuji, další články už jsou na cestě :)

      Vymazat