Maturita... Formalita?

By 18:17 ,

Ahoj!
Ptáte se asi, proč jsem se tak dlouho neozvala. Ty nezapomnětliví vědí, zbytek možná tuší. Maturovala jsem. A tímhle článkem bych chtěla všem, co to ještě nezažili, přiblížit, jaké to bylo.
Můj maturitní příběh začíná v září loňského roku, kdy jsem se úspěšně propracovala do oktávy osmiletého gymnázia. Nebyl to pro mě žádný problém, nikdy jsem se moc neučila. Konec tohoto školního roku se mě jaksi netýkal, neměla jsem pocit, že už bych snad měla maturovat nebo co. Staré známé tváře se na mě usmívaly na starých známých chodbách a já prostě neměla pocit, že začíná posledních pár měsíců mého života na téhle škole. Jediné, co mi trochu kazilo tento pocit, byly vyjádření učitelů, že už by jsme se měli začít učit a jestli už víme z čeho budeme maturovat a kam půjdeme na vysokou a tak. Brrr. Matně jsem tušila, že musím teda maturovat z češtiny, protože je to povinný, a angličtinu si dám určitě státní, protože školní nedám (a máme pravidlo, že musí být alespoň jeden cizí jazyk).
Měsíce ubíhaly a najednou bylo po mých narozeninách v listopadu. Už i rodiče a příbuzní začínali tlačit a ptát se, kam teda půjdu na vysokou a z čeho budu maturovat. A mně pomalu doteklo, že už to fakt není sranda a že už o tom musím začít přemýšlet. K tomu mě donutila i naše zástupkyně ředitele, která někdy na začátku prosince přiběhla do třídy s tím, ať jí za pár dní vyplníme závazné přihlášky k maturitě... Vyplnila jsem tedy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Moje volba padla na češtinu a angličtinu ve státní části, matematiku, latinu a dějepis v profilové, školní části a jako nepovinnou zkoušku jsem si zvolila Matematiku+ od CERMATu, která mi měla pomoci dostat se na vysoké školy bez příjmaček. Pořád mi to přišlo jako super, v některých předmětech jsme začínali už probírat a opakovat maturitní otázky, bylo to zajímavý a všechno bylo hlavně ještě strašně daleko.
Pamatuju si, že když jsme na konci ledna byli na horách, já se rozhodla, že udělám svou první maturitní otázku. Času dost, že. Hlavně se nestresovat. Strašně mě to nebavilo, vybodla jsem se na to hned v půlce a položila to zas k ledu. 
Dny pořád letěly a najednou tu byl březen. A s ním oznámení, že první maturitní písemku budeme psát už 18.4. A hned z matiky. Proč nezačít tím nejtěžším, že. Plus se k tomu přidal fakt, že většina vysokých škol do 31.3. přijímala přihlášky. No, a já se teda přihlásila. Zkusila jsem tři obory, pro jistotu, abych se, s trochou štěstí, dostala alespoň na jeden. Byla to první zkouška mé inteligence, protože vyplnit ty přihlášky mi zabralo jedno odpoledne a hodně nervů, při refreshi se všechno smazalo, případně při odeslání přihlášky s jednou špatnou položkou se to zase celé smazalo a tak podobně...  No, ale výsledek byl skvost, přihlášení na Matematicko-fyzikální fakultu UK, obory Matematika se zaměřením na vzdělávání - Informatika se zaměřením na vzdělávání (prostě úča matika - informatika) a Obecná informatika, a na Fakultu chemických technologií Vysoké školy chemicko-technologické, obor Biomateriály pro medicínské využití. Celkem naše rodina za přihlášky na vysokou utratila skoro dva tisíce korun, protože VŠCHT chtělo i posudek od doktora, že jsem schopná tam studovat (nevím, co by mi muselo být, aby to nešlo, ale ok), a samozřejmě každá přihláška stojí 500 Kč na VŠCHT a 530 Kč na UK. Není to zrovna levná sranda, ale oproti některým svým spolužákům jsem zůstala ještě při zemi.
V březnu už jsem se pomaličku začínala učit, ale spíše stále formou nějakého drobného vypracovávání otázek, žádný stres, že. Pomaličku se k nám blížil termín písemky z matematiky a tak nám učitel dal cvičný test, který nám měl ukázat, co by tam tak mohlo být a hlavně co máme čekat. Skončilo to naprostým debaklem, ti nejlepší z nás vyplnili sotva polovinu, někteří třeba ani písmenko. To mi na odvaze moc nepřidalo a poprvé jsem se začala bát. Hodně bát. Začala jsem se učit matematiku, učila jsem se ji i při ostatních hodinách (ještě jsme měli školu), pořád. Tři dny před testem už mi to maminka sebrala s tím, že už to stejně nevymyslím, že už toho mám nechat. Byl to první z mamky hrdinských zásahů a já jsem za něj moc ráda, protože maminka má ve výsledku vždycky pravdu.
Test nakonec dopadl neutrálně, za 3. Já byla spokojená, protože už jsem začínala žít s představou, že teda 4 je taky dobrá, naši byli trochu nervní, zejména kvůli mé volbě vysoké školy, kde je ta matematika poměrně potřeba. Zároveň mě to celkem nahypovalo, protože už jsem byla V TOM, už jsem maturovala, už se to rozjelo. Na konci dubna jsme měli grilovačku s učiteli, bylo to moc příjemné, pokecali jsme si se všema, grilování na střeše, ze kterého je výhled na celou Prahu taky dobrý, takže to bylo hodně uklidňující. Pololetí nám končilo 29. 4., bylo i poslední zvonění, to jsme si taky moc užili, přeci jen, možnost mít v moci celou školu včetně rozhlasu a podobně, se vícekrát neopakuje. A začal svaťák a příprava na státní písemky, které začínaly 2. 5.
Státních písemek jsem se příliš neobávala, pro mě jako gymnazistu to měla být sranda. Popravdě, byla. Jsem jedna z těch, které dostal epizeuxis, avšak to nic neměnilo na tom, že jsem stále měla přes 90% ve výsledku, stejně tak v angličtině. Slohovky byly trochu jiné, v angličtině jsem si vůbec nevěřila, s angličtinou mám dlouhodobé problémy, bojím se mluvit i přemýšlet, avšak slohovka dopadla na výbornou. Slohovka z češtiny, překvapivě, skončila s 83%, což je můj nejhorší výsledek ze slohu za celých osm let (což mě dost naštvalo, chápete, na tohle jsem si fakt věřila), ale tak nevadí, v pohodě, hlavně že to bylo za mnou.
Prvním výraznější problémem se stala ona nepovinná Matematika+, která pro mě skončila špatně (těsně jsem získala 4...), myslím, že na vině byl záchvat paniky, zapomenutí všeho a tak podobně... Nakonec jsem zvládla uspět, ale už ze zkouškové místnosti jsem odcházela se slzami v očích, protože mi bylo jasné, že tohle bude průser. Trochu mi to podlomilo morálku, myslela jsem si, že ústní už v životě nemůžu dát.
V této fázi začal perlit CERMAT. Kromě samotného průběhu zkoušky, který byl místy až absurdní (motaly se papíry, podepisovalo se předání, občas se nevědělo, co můžeme používat za pomůcky atp.), se CERMAT vyznamenal i výsledky a svým výsledkovým portálem.  Čekala jsem, že když se tam zaregistruju, tak se ve správný čas (den, kdy to mělo být zveřejněno) přihlásím a tam budou online moje výsledky. Kéž by. Po registraci chodily s výsledky maily. Ale kolik! Do samotného systému jsem se registrovala celkem 9x, trvalo mi to dvě hodiny a bezpečností klíč přišel až následující den ráno. Výsledky testů mi pak přišly 2x, výsledek ze slohu z  angličtiny 4x, slohovka z čj nepřišla vůbec :D Nechápu, jak se v tom může topit tolik peněz, když to pak takhle nefunguje. Doporučovala bych za státní peníze koupit lepší servery, aby to fungovalo i ve chvíli největšího zatížení (překvapivě, když se řekne, že 16. budou výsledky, tak všichni maturanti se 16. přihlásí a hledají).
No a po téhle peripetii už na mě čekal jen poslední krok. Ústní. Vlastně dva, protože naše škola má rozdělené státní a školní zkoušky. Ústní začínaly 23. května, v osm jsme měli zahájení, kam jem samozřejmě šla, protože nám to třídní dala povinně. Byla jsem ráda, mohla jsem si poslechnout alespoň první dojmy lidí, co už měli tu státní část za sebou, celkem mi to pomohlo, všichni se vraceli s tím, jak moc je to jednoduché. Chtěla jsem se ještě učit, zopakovala jsem si naposledy češtinu a snažila se uklidnit.
V úterý ráno nastalo peklo. Může za to trochu moje povaha, jsem nervák, co se vystresuje strašně lehce, zároveň si moc nevěřím, tudíž jsem měla pocit, že jdu na zkoušku totálně nepřipravená a že jsem úplně blbá a tak podobně... Seděla jsem v posteli, hystericky brečela a odmítala se hnout. V tuto chvíli maminka provedla druhý hrdinský zásah, pro někoho možná trochu moc brutální. Propleskla mě a strčila pod studenou vodu. Samozřejmě mi dala i spoustu dobrých rad, mě se do paměti však zapsala nejvíce ta od tatínka: „Nevypínej mozek!“. Ukázalo se, že to byla nejlepší rada, co mi kdo mohl dát.
Někdy ve dvě jsem šla poprvé na potítko, samozřejmě, to nejhorší na začátek, angličtina.  Fuj. Vytáhla jsem si téma Health care, což byla podpásovka, tu jsem neuměla nikdy. Říkala jsem si super, první ústní a ty to hned poděláš, fakt super. Naštěstí mi hodně pomohly dvě jiná cvičení, která byla zaměřená na reakce, tam jsem nasbírala hodně bodů, takže i když jsem o tématu neřekla ani slovo, výsledný bodový zisk spadal do 2. Pohoda. V češtině jsem si vytáhla Hobita, kterého jsem tam měla jen do počtu. O autorovi jsem věděla poměrně málo informací, přesto jsem z celkového počtu ztratila jen jeden jediný bod (právě za toho autora, o chudáku Tolkienovi se komise dozvěděla akorát to, že se narodil v JAR, žil v první polovině 20. století, byl to jazykovědec a byl to otec fantasy... nic moc :D). Pokud chcete vědět více o průběhu státních částí maturit, koukněte se na stránku www.novamaturita.cz :)
Po vyhlášení výsledků, kdy jsem tedy získala z ústních zkoušek 1 a 2, tudíž v celkovém součtu všech tří částí dvě jedničky, jsem trochu pookřála, i moje nervy přestaly blbnout tak, jako to dělaly předtím a ten den mě napadl ten kacířský nápad, že bych snad mohla mít i vyznamenání. Moje naděje ale moje sebevědomí rychle rozcupovalo, tudíž jsem ve středu šla na zkoušky s tím, že to na 4 dám a zbytek se uvidí.
Jako první jsem měla dějepis, mojí srdcovku. Věděla jsem, že jestli si vytáhnu Habsburskou monarchii, uhraju to, ale bude to problém. K mému velkému překvapení jsem si vytáhla 2. světovou válku, téma, o kterém bych mohla vyprávět hodiny. Nacpat ji do 15 minut byl tedy poměrně problém, nicméně učitelé mě svými dotazy směrovali přesně tam, kde mě chtěli mít, takže jsem řekla všechno, co chtěli slyšet. První 1 ze školní, easy.
Druhá šla matematika. Moje nervy se zase probraly a ukázaly se v celé své úchylné síle. Protože jsem to prostě potřebovala nepos*at. Z testu jsem měla 3, což znamenalo, že 1 už nikdy mít nemůžu, avšak zbylé známky se budou odvíjet od toho, co dostanu z ústních. Vytáhla jsem si otázku číslo 18, výroky a množiny. Ledový pot mě celou polil, protože jsem ani nevěděla, že tam tohle téma je. Naštěstí s pomocí tabulek a překvapivě ochotného matikáře (to mě fakt dostalo, celých těch osm let se choval... no, trochu jinak...) jsem splácala definice a odpovědi na všechny podotázky. Celkem oříšek byl příklad, po 15 potítkových minutách jsem ho stále neměla vypočítaný a na zkoušení jsem tedy šla trochu na blind. Naštěstí, drže se tatínkovy rady, jsem řešení vymyslela na tabuli přímo při zkoušce. Ze třídy jsem zase odcházela s brekem, měla jsem pocit, že jsem to zase celé dorubala, že mě nikam nevezmou a že se tu sejdu s učiteli v září. V tomto stavu mě našel druhý matikář, který mi vyloženě rozkázal nebrečet, že se není čeho bát, že mi dali dvojku. Málem jsem spadla ze židle, fakt jsem to nečekala, myslela jsem si, že je to v háji. Dodalo mi to trochu síly na třetí, závěrečné zkoušení z latiny. Toho už jsem se nebála, říkala jsem si, že to nějak řeknu a bude to. Zkouška se skládala z překladu latinského textu (já si vytáhla Verbum supernum od Tomáše Akvinského, to jsem strašně moc nechtěla) a antických reálií (k Verbum supernum patřily antické vědy, easy). Ke stolku s učiteli jsem šla s textem skoro nepřeloženým, naštěstí jsem dokázala všechno, co jsem věděla, soustředit do reálií, kde jsem se rozmluvila o matematice (a přímo ji aplikovala :D naštěstí mi moc nerozumněli) a dějepisu. Samotný překlad nebyl moc zářný, ale celkový výkon na dvojku stačil.
No, a tak jsem se 25. 5. dozvěděla, že mám vyznamenání. Málem mě švihlo. Po všech těch nervech, probrečených dnech i nocích a „proučených“ dnech, jsem vyhrála s nejvyšší poctou. Neuvěřitelně mě to dojalo a jako třešinku na dortu předkládám to, že mě nakonec vzali na všechny vysoké. Už jim jen musím ukázat vysvědčení z maturity, takže... Jak to, že už nejsem na cestě na studijní? :)

Předávání vysvědčení v krásných prostorách kaple sv. Kateřiny, která se nachází v prostorách augustiánského kláštera, přilehlého ke kostelu sv. Tomáše. Ve stejných prostorách jsem byla i imatrikulována, takže krásný návrat do dětství ^^
Dvě moje obrovské opory, bez kterých bych to nezvládla. Díky, mami a tati.

Aby ten článek byl k něčemu i Vám, rozhodla jsem se zde napsat pár rad pro budoucí maturanty!

Jak odmaturovat?

  • Vyplatí se dávat ve škole pozor už od prváku!
  • Otázky se snažte vypracovávat společně s ostatními, každý část.
  • Nemusíte se začít učit v září, ale o svaťáku už je zas trochu pozdě.
  • Z papíru se většině lidí učí mnohem lépe než z PC. Otázky si proto vytiskněte.
  • Učitele celé ty 4 roky neiritujte (alespoň se o to pokuste), při zkoušce budou ochotnější pomoct.
  • Věřte tomu, že to vlastně chtějí dát každýmu. Takže se nebojte :)
Závěrem bych chtěla poděkovat Vám, čtenářům, za to, že jste to hrdinně dočetli až sem (vím, je to dlouhé) a že jste se mnou vydrželi!
Ale hlavně, chtěla bych poděkovat své mamince a taky Honzovi, kteří mě drželi nad vodou i ve chvílích, kdy jsem si myslela, že je to všechno ztracené, a nikdy mi neřekli, že to nezvládnu.
Děkuju!
Hezký zbytek sluníčkového úterý přeje

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Gratuluji ! :) Článek jsem četla jedním dechem, vážně zajímavý ! Mě maturita na gymplu čeká sice ''až'' za dva roky,ale už teď mám z toho stresy :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) určitě se toho neboj a kdyby něco, tak se klidně zeptej :)

      Vymazat